V patnácti už můžeš být dospělý

Moje babička měla první dítě, když jí bylo 19. Aspoň myslím. Tehdy to bylo docela běžné. Fascinuje mě, že dneska v 19 letech většinou ještě bydlíme u rodičů, neumíme vařit, prát, nevíme, co je to vydělávat si na chleba, a myšlenka na vlastní děti nás spíš děsí (a v duchu děkujeme vynálezci antikoncepce). Nemluvě o tom, že si teprve jdeme na vysokou, a vlastně často vůbec nevíme, co se životem.

ČÍST DÁL

A nechceš změnit celý systém vzdělávání?

Tuto otázku jsem dneska dostal, a to s vážnou tváří a navíc od člověka, jehož náplní práce je momentálně přesně to. Předcházel tomu můj skromný popis toho, jak chci napůl pracovat ve vlastní firmě a napůl učit někde na střední škole.

Ano, změnit školní systém, to je něco, o čem sním potají už dlouhá léta. Gympl byl pro mě z mnoha důvodů utrpením, byť byl na české poměry silně nadprůměrný.

ČÍST DÁL

Proč jsme my Češi tak úzkoprsí?

Ze všech lidských vlastností jsem si v posledních letech nejvíce oblíbil jednu. V angličtině je pro ní výraz „open-minded“, doslova „s otevřenou myslí“. Takového člověka poznáte obvykle velice brzy. Stačí říct cokoliv, na co má jiný názor, a sledovat jeho reakci. Lidé s otevřenou myslí se obvykle zajímají o důvody pro váš názor, diskutují s vámi, popíšou, jak dospěli ke svým názorům a nebojí se uznat, že například neměli dostatek informací a dokáží změnit názor.

Opakem je člověk, který na váš názor začne útočit, odmítne se s vámi bavit, snaží se vás za každou cenu přesvědčit a jako by vaše argumenty jeho ušima jen tak protekly. Takovým lidem říkám lidé úzkoprsí, v angličtině pro ně je přesnější výraz – „narrow-minded“, tedy „s úzkou myslí“.

ČÍST DÁL