Dnešní téma je úplně off-topic. Rozhodl jsem se podělit se svými zkušenostmi s teplem a zimou, a jaké triky používám, aby mi bylo pořád příjemně. Poslední vedra mě k tomu lehce inspirovala.
A nechceš změnit celý systém vzdělávání?
Tuto otázku jsem dneska dostal, a to s vážnou tváří a navíc od člověka, jehož náplní práce je momentálně přesně to. Předcházel tomu můj skromný popis toho, jak chci napůl pracovat ve vlastní firmě a napůl učit někde na střední škole.
Ano, změnit školní systém, to je něco, o čem sním potají už dlouhá léta. Gympl byl pro mě z mnoha důvodů utrpením, byť byl na české poměry silně nadprůměrný.
PragueHacks – otevřená data a Naše školy
Zhruba před měsícem jsme se spolu s naším týmem Levebee (já, Michal Zwinger a Šimon Rozsíval) a mým kamarádem Martinem Egrtem zúčastnili soutěže PragueHacks, hackathonu nad otevřenými daty Prahy. Hackathon je soutěž ve vytvoření nápadu, služby či aplikace během omezeného času, v tomto případě 48 hodin.
Proč jsme my Češi tak úzkoprsí?
Ze všech lidských vlastností jsem si v posledních letech nejvíce oblíbil jednu. V angličtině je pro ní výraz „open-minded“, doslova „s otevřenou myslí“. Takového člověka poznáte obvykle velice brzy. Stačí říct cokoliv, na co má jiný názor, a sledovat jeho reakci. Lidé s otevřenou myslí se obvykle zajímají o důvody pro váš názor, diskutují s vámi, popíšou, jak dospěli ke svým názorům a nebojí se uznat, že například neměli dostatek informací a dokáží změnit názor.
Opakem je člověk, který na váš názor začne útočit, odmítne se s vámi bavit, snaží se vás za každou cenu přesvědčit a jako by vaše argumenty jeho ušima jen tak protekly. Takovým lidem říkám lidé úzkoprsí, v angličtině pro ně je přesnější výraz – „narrow-minded“, tedy „s úzkou myslí“.
Proč sledováním TED videí změníte svět
Obvykle jde o jedno až dvoudenní akci, na kterou pořadatelé pozvou co nejzajímavější a nejrůznorodější osobnosti. V Česku se pořádá TEDxů (TEDx je nezávislá odnož TEDu) hned několik, v Praze, Brně, Znojmě, a teď na začátku dubna i v Hradci Králové. Nejlepší přednášky se potom zveřejňují na youtube, většinou tedy v angličtině, kde si je tedy můžete zdarma prohlížet.
Je několik druhů TED přednášek. Buď přednáší odborník na téma, kterým se celý život zabývá a představuje svoje závěry v oblasti vztahů, osobního růstu či štěstí, mě zaujala například přednáška o body language. Další skupina lidí představuje svůj speciální talent, jako třeba mladý beatboxer nebo tento netradiční pianista či kouzelník, který zadržel dech na 17 minut. (a to opravdu)
TED nabízí ale ještě mnohem víc - vynálezce a jejich vynálezy (fantastické samopohyblivé sklady zboží), přírodovědce, fotografy, umělce, matematiky, podnikatele, lidi, kteří bojují s chudobou či globálním oteplováním, vědce zkoumající dno oceánu, ale také úplně obyčejné lidi s neobyčejnými příběhy. Nebo třeba týpek, který vymyslel jízdu metrem bez kalhot - jedno z mých nejoblíbenějších videí.
Pokud umíte anglicky a baví vás sem tam otevřít pusu dokořán, vřele doporučuji se čas od času na nějaké TED video podívat. Vždycky si díky tomu uvědomím, na jak úžasné planetě to žijeme (přírodovědná videa) a jak úžasní lidé tu s námi žijí (všechna ostatní videa). A pokud nevíte, kde začít, tak zkuste například tenhle blogpost (ze kterého jsem čerpal i já).
P.S. Sledováním TED videí nejspíš svět nezměníte, ale nějak jsem přitáhnout pozornost musel... :)
Jmenuju se Marek a píšu si deník
Proč si psát deník aneb zřejmé i skryté výhody
- Historie - je zábavné i poučné se občas zastavit a přečíst si, co jsem řešil před rokem touhle dobou. Můžu tak zjistit, že ten nepřekonatelný problém, který mě tou dobou užíral, už vlastně problémem není, a stejně tak si můžu připomenout některé malé i velké úspěchy
- Čistá mysl - přenést svoje myšlenky na papír může být zpočátku dost děsivé, nicméně ve spoustě případů, když si člověk po sobě přečte, co si vlastně myslí, tak dostane trochu jinou perspektivu. Zároveň psaní ručně taky nějaký ten čas trvá, takže si všechny myšlenky můžu krásně srovnat. Občas zase člověk neví, co si vlastně má myslet, a tak píše a píše, a nejen že si vše v hlavě urovná, ale často promyslí, jak danou situaci vyřešit.
- Vrba - jo, i kluci mají občas potřebu se "vybrečet", neboli postěžovat si, zanadávat na život nebo na konkrétní lidi, a pokud zrovna kolem sebe nemáte někoho, kdo miluje naslouchání vašim nářkům, deník k tomu poslouží znamenitě.
- Vděčnost - mnohdy si u psaní i u čtení uvědomím, jaké mám štěstí, že řeším takové ptákoviny, a nemusím se bát, kde vezmu na jídlo, jak seženu práci nebo kde zrovna přespím. Jo, u psaní deníku mě tohle opravdu napadá.
- Týdenní rekapitulace - nedělám to vždy, ale je to skvělý způsob, jak se osvobodit ze zajetí okamžiku a vidět život z větší vzdálenosti. Taky si tak můžu stanovovat krátkodobé cíle a lehce organizovat. A taky si můžu mnohem lépe všimnout svých chyb a nějak systematičtěji se s nimi poprat.
- Příprava na těžší chvíle - když mě čeká těžký rozhovor, nějaké veřejné vystoupení nebo cokoliv co v sobě nese nějakou větší výzvu, hodí se mentální příprava, slova která budu používat, strategie kterou zvolím. Zároveň mám mnohem více času na pochopení druhé strany, jak bude reagovat, co jí může zranit, co si bude myslet, což se ve víru emocí nebo nervozity už těžko dělá.
Jak deníkovat aneb čím víckrát začneš, tím víc toho napíšeš
- Materiál - osvědčil se mi linkovaný A4 blok / svázaná kniha, píšu tím, co je po ruce (střídá se mi červená, modrá a černá propiska :))
- Čas - píšu vždycky před spaním, ale je vhodné si to naplánovat trochu dříve než ve 2 ráno, aby alespoň polovina vět dávala smysl. A nejednou už jsem psal i během dne, když bylo třeba.
- Frekvence - každý den je podle mého názoru příliš, jednou až dvakrát do týdne je pro mě ideál, ale důležité je být na sebe hodný. Když na to není nálada, tak se nedeníkuje. Ještě by z toho potenciální zloděj mohl mít špatné sny. A když se vynechají dva měsíce, koho to zajímá? Prostě jedu dál. Mám sem tam takové výpadky, jindy zase píšu několik dní za sebou, protože mám zrovna kvalitnější myšlenkový život :)
- Nevzdávat se - pokud stejně jako já uvidíte v deníkování smysl a rozhodnete se začít, hlavní je vytrvat. A pokud už to zabalíte, tak prostě začněte znovu. Má to smysl i cenu, a ani několikaletá pauza vás nemůže zastavit. A čím víckrát začnete, tím více stran bude popsaných :)
Rekonstrukce státu – proč se mi líbí
Nejjednodušeji to člověk zjistí, když se podívá na web - www.rekonstrukcestatu.cz, nebo na facebookovou stránku, kde se neustále objevují aktuality z dění v iniciativě i komentáře aktuálního politického dění. Jen stručně - jedná se o iniciativu mnoha občanských sdružení a hnutí, jako je Transparency International, Nadační fond proti korupci, KohoVolit.eu a spousta dalších (a mě neznámých :) ), viz http://www.rekonstrukcestatu.cz/cs/seznam-partneru. Jde o nadstranický projekt, jehož hlavním cílem je prosadit 9 zákonů, které by měly výrazně ztížit korupční jednání v politice a státní správě, jako například Povinné zveřejňování smluv o veřejných zakázkách na internetu, Majetková přiznání politiků, a prvním prosazeným zákonem, který už jen čeká na podpis prezidenta, je Zrušení anonymních akcií (!), který schválila sněmovna asi měsíc zpátky.
A jak toto "prosazování" vypadá? Jelikož většina ze zákonů, které iniciativa prosazuje, už dávno jsou v programu všech politických stran a nejedná se o věci pravice či levice, cílem iniciativy je ukázat, jak tento svůj program jednotliví poslanci plní. Hlavní "strategií" je obcházení politiků (což může udělat kdokoli, kdo se přihlásí), seznámení s jednotlivými body, kde cílem je, aby se daný poslanec podepsal, že tyto zákony bude prosazovat a bude pro ně hlasovat. Nemusí souhlasit se vším, stačí podepsat některé z nich. S dnešním dnem hlásí web iniciativy 45 poslanců a 7 senátorů, kteří vyjádřili svým podpisem podporu. Tento podpis může politikům přinést popularitu, jelikož jeho jméno bude zvěčněno na seznamu "těch dobrých", ale zároveň je jakousi veřejnou pákou, která mu brání změnit názor a hlasovat proti. Například v den, kdy se hlasovalo o zrušení anonymních akciích, vyvěsili lidé z Rekonstrukce všude kolem sněmovny žluté značky s logem iniciativy a nápisem "Zrušení anonymních akcií", aby snad nikdo nezapomněl :) fotky (snad) tady. Web taky obletělo propagační video Rekonstrukce státu, "Dožeňme Botswanu", určitě se mrkněte, pokud jste ještě neviděli - tady.
No a teď můj názor. Líbí se mi obecně jakákoli aktivita, která bojuje proti nespravedlnosti a korupci obzvlášť, už dlouho jsem fanda Karla Janečka a jeho fondu proti korupci. Díky tady patří Radkovi Huškovi, který mě pozval na jednu z prvních besed, které Janeček pořádal. Bylo to cca 4 roky zpátky, a tehdy to všechno znělo opravdu hodně utopisticky. Ale tajně jsem doufal. Potom přišla kauza Rath (první větší ryba), korupce se obecně začal mnohem více řešit i v médiích, projekt Pozitivní evoluce, zákaz anonymních akcií... Rekonstrukce státu mi do toho všeho krásně zapadá. Je nadstranická, podílí se na ní hodně odlišných organizací s velmi rozličnými názory, jak co dělat, a zdá se, že jdou dopředu. Nejde o nazdárky, kteří se rozhodli "změnit svět", v jejich řadách je mnoho vzdělaných lidí, právníků, politologů, ekonomů a analytiků, kteří studují danou problematiku a zákony, zároveň je tam spousta mladých akčních lidí, kteří mají dobré nápady, které tlačí na politiky mediálně (například teď umístili naproti sněmovně obří počitadlo znázorňující, kolik lidí z jakých stran vyjádřilo podporu Nejkrásnějšímu zákonu, jak tento zákon iniciativa nazývá - povinnému zveřejňování smluv na internetu).
Zrovna včera jsem se bavil se slečnou, která nedávno začala pracovat jako advokátka v Transparency International, a právě zdůrazňovala, že zpočátku tomu příliš nevěřila, protože ty organizace byly opravdu hodně odlišné, například její organizace je spíš konzervativní a jiné organizace zase více mediálně a akčně zaměřené, ale prý to jde teď docela dobře a právě ta diverzita je velkou výhodou.
A proč vám to všechno píšu? Abyste:
- lajknuli stránku Rekonstrukce státu na facebooku
- šířili zprávu dál
- měli lepší náladu ohledně politiky :)