Kurz Learning How to Learn: Naučte se učit se

Po delší době jsem se opět pustil do MOOC kurzu na Courseře. Tentokrát se mi kurz líbil natolik, že jsem se rozhodl o něj podělit i s vámi. Kurz se zabývá učením, ovšem oproti mému současnému studiu na pedagogické fakultě se tentokrát jedná o „učení se“, nikoliv o vyučování ostatních. Jak se učit efektivněji? Co se během učení odehrává v mozku? Jak mohu svoje učení podpořit i v době, kdy se neučím? A jak se připravit co nejlépe na test? Na všechny tyto otázky se vám dostane odpovědi.

ČÍST DÁL

Historky a postřehy ze svobodných škol

Před 14 dny jsem byl na skvělém semináři o svobodných školách typu Sudbury Valley. Žádné třídy, žádné předměty, nikdo nemusí nic dělat, ale stejně se všichni učí. Dobrovolně. V tomto článku sepíšu bezpočet skvělých historek, které jsem si během semináře zapsal a které ještě posílily moji víru v alternativní školství.

ČÍST DÁL

Zvedněme platy učitelům

Tvrdím to neustále, tvrdí to každý, ale stále nic. Učitelé musí mít vyšší platy. Jen málo věcí mě v naší zemi štve více, než naše smutné rekordy ohledně výše učitelské mzdy. Spolu s Maďarskem a Slovenskem okupujeme poslední tři místa ze všech zemí OECD. Mnohdy slýchám, že kvalita učitelů není o penězích a že zvednutí platů nic nevyřeší. Já tvrdím, že nízké platy jsou kořenem všech problémů nejen školství, ale v důsledku i celé naší společnosti.

ČÍST DÁL

MOOC – nejkvalitnější kurzy špičkových univerzit zcela zdarma

Zdá se vám to šílené? Mně taky. Ale je to tak. Masivní otevřené online kurzy, zkráceně MOOC (Massive Open Online Courses), jsou fenoménem dnešní doby. O co jde? Jde o převedení tradičních vysokoškolských předmětů do online formátu, kdy obsah výuky, nejčastěji ve formě videí, je poskytován online široké veřejnosti, velmi často zcela zdarma.

ČÍST DÁL

Jak singapurské vzdělávání připravuje mladé lidi na 21. století

Nedávno jsem se dostal na přednášku How Singapore Education Prepares Young People for 21st century Dr. Lai Cheng Lim, která dlouhodobě pracuje v singapurském školství, kde byla učitelkou, ředitelkou několika škol, zastávala několik vedoucích pozicí na Ministerstvu školství. Podílela se na několika významných reformách tamního školského systému. Studovala mimo jiné na Cambridge University a University of London. A nejen že ve školství pracuje, ale také pro něj dýchá a je ze své práce nadšená.

ČÍST DÁL

Jak by měla vypadat škola pro 19. století?

all-in-all-you-re-just-another-brick-in-the-wall

Hodně se mluví o tom, jak by dnes školy měly vypadat. Mladší generace by zaváděla do škol tablety, někteří by zase radši aktivnější výuku v podobě projektů, jiní prosazují Montessori principy, a potom je tady celá generace zasloužilejších učitelů, kteří by ty všechny naivní progresivní lidi nejraději zakázali, protože jejich vlastní styl výuky jim vyhovuje.

To všechno jsou jistě zajímavé názory a přístupy, nicméně myslím, že už je trochu nuda se neustále vrtat v problémech současnosti. Já si dnes kladu úplně jinou otázku. Jak by měla vypadat škola pro 19. století, pro dobu průmyslové revoluce?

ČÍST DÁL

Jakou roli by měl dnes mít ve škole tělocvik?

Tělocvik je jedním z těch předmětů, které buď milujete, nebo nenávidíte. Záleží typicky na vašem BMI a vašem tělocvikáři. Od mnoha lidí slýchám, jak je tělocvik nebavil, že se pořád hrál fotbal nebo volejbal nebo basketbal, že se nic nedělalo, že se toho dělalo moc, že se toho dělalo málo… Spousta žáků si dokonce nechá od rodičů napsat osvobození z tělocviku.

Mě tělocvik většinou celkem bavil, především proto, že mi šel a protože jsme často hráli fotbal, můj mateřský sport. S přibývajícím věkem mi ale i přesto čím dál tím víc přijde, že se tělocvik úplně míjí účinkem.

ČÍST DÁL

V patnácti už můžeš být dospělý

Moje babička měla první dítě, když jí bylo 19. Aspoň myslím. Tehdy to bylo docela běžné. Fascinuje mě, že dneska v 19 letech většinou ještě bydlíme u rodičů, neumíme vařit, prát, nevíme, co je to vydělávat si na chleba, a myšlenka na vlastní děti nás spíš děsí (a v duchu děkujeme vynálezci antikoncepce). Nemluvě o tom, že si teprve jdeme na vysokou, a vlastně často vůbec nevíme, co se životem.

ČÍST DÁL