Tuto otázku jsem dneska dostal, a to s vážnou tváří a navíc od člověka, jehož náplní práce je momentálně přesně to. Předcházel tomu můj skromný popis toho, jak chci napůl pracovat ve vlastní firmě a napůl učit někde na střední škole.

Ano, změnit školní systém, to je něco, o čem sním potají už dlouhá léta. Gympl byl pro mě z mnoha důvodů utrpením, byť byl na české poměry silně nadprůměrný.

Školy dnes ničí spousty lidí. Nejvíc psychických traumat zažíváme ve škole. A diví se vlastně někdo? Zkuste na devět let zavřít skupinu dvaceti až třiceti naprosto nesourodých jedinců do jedné místnosti na čtyři až osm hodin denně a donuťte je dělat něco, co je naprosto nebaví. Aspoň že toho společného nepřítele škola hraje, to bývá obvykle nejsilnějším pojítkem mezi všemi žáky.

Zní to jako dost šílený sociologický experiment, leč dnes je součástí života každého mladého člověka. Po třech letech mimo tento systém už si ani skoro nechci připustit, že jsem v něm strávil neuvěřitelných třináct let.

Ano, chci změnit vzdělávací systém. Ano, je to utopická myšlenka. Přesto se ptám – kdo se ke mně přidá?