Moje babička měla první dítě, když jí bylo 19. Aspoň myslím. Tehdy to bylo docela běžné. Fascinuje mě, že dneska v 19 letech většinou ještě bydlíme u rodičů, neumíme vařit, prát, nevíme, co je to vydělávat si na chleba, a myšlenka na vlastní děti nás spíš děsí (a v duchu děkujeme vynálezci antikoncepce). Nemluvě o tom, že si teprve jdeme na vysokou, a vlastně často vůbec nevíme, co se životem.
Proč křesťané neuznávají jiná náboženství a filozofie?
Ano, toto silné „nařčení“ není ani zdaleka pravdivé. Dnes mě ale několikahodinový rozhovor po telefonu s mojí maminkou dovedl k pro mnohé věřící i nevěřící velmi zásadní otázce. Jak se má křesťan stavět k nevěřícím?
Proč už nejsem křesťanem
Před několika dny jsem veřejně na svém facebookovém profilu oznámil, že už nejsem křesťanem, následovníkem křesťanství. To vzbudilo řadu otázek, především z řad přátel, kteří se mnou už delší dobu nemluvili, jako jestli to myslím vážně, nebo co mě k tomu vedlo. Takže toto budiž odpovědí na tyto otázky.