V rámci studia na Pedagogické fakultě UK jsem měl příležitost strávit jeden semestr ve Finsku přes program Erasmus+. Jedním z témat, které mne zajímaly, byly technologie na místních školách. Vypravil jsem se proto do jedné místní základní školy na kraji města Jyväskylä vyzpovídat místní učitelku třetí třídy, Tiinu, která na škole zároveň plní roli ICT metodičky. ICT metodik je učitel, který pomáhá ostatním učitelům s používáním ICT v jejich předmětech. Nejde tolik o technickou pomoc jako spíš o pomoc didaktickou, tedy aby byly technologie využity účelně a pomáhaly dětem v učení, ne naopak. Škola, kde Tiina učí, má pouze první stupeň, což ve finském kontextu znamená první až šestou třídu. Toto oddělení prvního a druhého stupně (sedmá až devátá třída) je ve Finsku poměrně běžné, někdy jsou první a druhý stupeň spojené, jindy jsou zvlášť, někdy je spojený druhý a třetí stupeň. Tato škola ale rozhodně není malá, v každém ročníku jsou čtyři paralelní třídy (A – D) a celkem se zde vyučuje okolo 500 dětí.
Další díly seriálu:
Finské školství a ICT 2: Práce ICT metodika
Finské školství a ICT 3: ICT kurikulum na prvním stupni
Finské školství a ICT 4: Spolupráce, podpora a profesní rozvoj učitelů
V rámci rozhovoru jsem s Tiinou stihl probrat mnoho různých témat od informačních systémů ve školách, přes práci ICT metodika, nové kurikulum zaměřené na algoritmizaci na prvním stupni až po profesní rozvoj učitelů. Zkusím zde přehledně sepsat to nejzajímavější, co jsem se dozvěděl.
V regionu Jyväskylä, který se nachází ve středu Finska, je několik desítek základních škol. Ve všech se používá systém Peda.net, který vyvinula místní univerzita, a který region pro školy zakoupil. Peda.net plní primárně roli redakčního systému, ale zároveň také slouží jako online výukové prostředí. Učitelé zde zadávají žákům úkoly, žáci si mohou tvořit vlastní portfolia a soukromé blogy. Systém ale plní i mnoho dalších rolí, včetně různých rezervací schůzek nebo konzultací učitelů.
Celý systém je společný všem školám. Každá škola má vlastní webovou stránku (viz menu zde). Tím odpadá nutnost udržovat vlastní web na vlastní doméně, což notně snižuje technickou zátěž na místní učitele (u nás školní weby spravuje většinou učitel informatiky). Navíc se učitelé po přechodu na jinou školu v regionu nemusí učit s novým systémem. Samozřejmě tím odpadá možnost specifické reprezentace školy, ale nikdo nebrání školám mít i vlastní nezávislou webovou stránku. V praxi ale všechny školy používají právě Peda.net.
Kromě webových prezentací na Peda.netu můžeme najít různé informační stránky společné pro všechny školy. Jde zkrátka o jednotný informační systém regionu, a díky němu jsou všechny důležité informace na jediném místě. Kolik by podobné řešení ušetřilo našim školám, zřizovatelům i rodičům peněz a času, lze jen hádat. A jak jsem zmínil v úvodu, všichni učitelé systém zároveň používají pro organizaci výuky, zadávání úkolů a tak podobně. Každý žák má v systému vlastní účet a může se k němu odkudkoliv připojit.
Peda.net ale neplní roli informačního systému ve smyslu toho, co u nás zajišťují například Bakaláři, Škola Online a další podobné školní informační systémy. Tedy komunikace s rodiči, evidence známek, absence a další evidence, kterou škola musí vést. Tuto roli zde plní systém Visma InSchool (učitelé mu říkají Wilma, tak se jmenuje webová a mobilní aplikace). A to nejen na této škole, dokonce nejen v regionu. V celém Finsku, na 100 % škol. Tento systém vyvíjí a spravuje místní IT společnost Visma, se kterou Ministerstvo školství uzavřelo smlouvu. Jedná se o cloudové řešení, takže školy ani zřizovatelé nemusí nic instalovat. Učitelé, rodiče i žáci mají do systému přístup přes webovou a mobilní aplikaci (na Tiinině škole žáci dostávají vlastní přístup až od šesté třídy). Systém je velmi dobře zabezpečen (tento fakt Tiina několikrát zdůrazňovala) a samozřejmě splňuje pravidla pro GDPR.
Systém InSchool se ve skutečnosti skládá z několika větších celků. Wilma, to je již zmíněné webové a mobilní rozhraní pro učitele, žáky a rodiče. Další součástí je Primus, jádro celého systému, který používají ředitelé a zřizovatelé. Zde lze spravovat data, školy, či učitele, evidovat data pro ministerstvo a zřizovatele, sbírat data pomocí vlastních formulářů a tvořit nejrůznější reporty a výkazy. Poslední velkou komponentou je Kurre, plánovací nástroj pro tvorbu rozvrhů žáků i učitelů, který je optimalizovaný i pro několikastupňové školy, školy s více pobočkami a pro spolupráci mezi školami (například když učitelé učí na více školách zároveň).
Výhod tohoto systému je mnoho. Díky tomu, že zadavatelem je přímo ministerstvo, veškerou legislativu a administrativu školy je možné vyřešit v rámci tohoto systému – není nutné žádné extra papírování, složité exportování dat z Bakalářů a odesílání v obskurním formátu na ministerstvo. Ministerstvo každou legislativní změnu může doplnit patřičnou úpravou software, a taky tak činí. S tím souvisí výhoda vlastnictví dat – všechna data jsou v cloudu a ministerstvo je má pod kontrolou, má díky tomu opravdu detailní informace, které navíc díky pokročilým funkcím systému může sledovat v nejrůznějších speciálních pohledech, grafech a reportech.
Důležitou výhodu spatřuji ve snížené zátěži na školy a učitele. Jediný systém znamená, že když se učitel naučí práci s ním (a to se naučí, protože je to povinné), tak při přechodu na jinou školu bude používat opět stejný systém. To samé platí o rodičích a žácích, systém se používá napříč všemi stupni školství mimo univerzity. Díky cloudu zase nemusí školní správci nic složitě instalovat a případně opravovat, když daný systém nefunguje – vše řeší technická podpora firmy Visma. Z rozhovorů s našimi učiteli vím, že správou těchto systémů tráví hodiny a hodiny, velmi často něco nefunguje a rozhodně jde o činnost, kvůli které člověk do školství nechodí.
K podobnému závěru, že by bylo efektivnější a levnější mít jeden centrální informační systém, došla i Česká školní inspekce v Tématické zprávě ze září 2017 (str. 6 – 7), včetně kalkulace, že na informačních systémech školy ročně utratí cca 80 milionů Kč, které by bohatě stačily na vývoj i údržbu takového centrálního systému. A to v kalkulaci není zahrnutá cena práce a času, který tím ztratí právě „údržbáři“ z řad učitelů.
Podle Tiiny se s Wilmou učitelé, žáci i rodiče naučili postupně pracovat. Rodiče a žáci používají hlavně mobilní aplikaci, přes kterou jim chodí zprávy od učitelů i notifikace o známkách nebo školních událostech. Učitelé spolu také primárně komunikují přes tento systém. Zpočátku, když se systém zaváděl, učitelé nadšení nebyli, ale postupně si zvykli, navíc se Wilma postupně stále zjednodušuje a vylepšuje. Zpočátku například učitelé museli vyplňovat velké množství dat ručně, dnes už spoustu věcí systém doplní automaticky sám a učitelé vyplňují opravdu jen to nejnutnější.
Mimo informační systém InSchool a redakční systém Peda.net školy používají další systémy, jako je Google G Suite nebo Office 365. Na Tiinině škole se rozhodli používat Office 365, ale na některých školách se používá i G Suite. Děti tu mají vlastní Office 365 účty, soubory si ukládají na OneDrive a využívají různé nástroje jako je PowerPoint, Sway, Word apod.
To by k informačním systémům stačilo.Máme před sebou ještě řadu dalších témat, kdena další možnosti využití těchto systémů ještě narazíme. V příštím díle se budeme věnovat práci ICT metodika – například jak pomáhá ostatním učitelům programovat roboty.
Další díly seriálu:
Finské školství a ICT 2: Práce ICT metodika
Finské školství a ICT 3: ICT kurikulum na prvním stupni
Finské školství a ICT 4: Spolupráce, podpora a profesní rozvoj učitelů
V našem prostredi by se centralnim systemem jen napakovala nejaka firma a cil ny sponen nebyl, ale souhlasim s vami, pekny clanek.
Zajímavý nápad…je smutné, že moje první myšlenky byly stejné jako napsal RL nahoře. Myslím, že primárním cílem MŠMT není fungující vzdělávací a školní systém, v opačném případě by na něj měli vliv alespoň nějací lidé z praxe. Tipuji, že by to bylo podobné i tady. Politici by natáhli své kamarády, kteří by si práci nechali zaplatit a pak by se čekalo, opravovalo atd…prostě jak vidíme u současné vlády v jakémkoli oboru (ne, že by ty předcházející byly výrazně lepší…). Dnes jsou tu dotace a hodně vzdělávacích firem kolem nich se snaží zejména nabalit za málo práce. Čest těm, které ne! A další klient systému – rodiče? V drtivé většině se spokojí s kecy těch nahoře, a to, že skutky jsou naprosto jiné než hlásané cíle je jedno 🙁
Dík za zajímavý vhled, bylo by to fajn, ale v našem podání se to v nějakém rozumném horizontu nestihne. Což by mohla být pro někoho výzva, protože „NEZKUSÍŠ, NEVÍŠ.“
Těším se na další postřehy z Finska 😉
Souhlasím s tím, že státní zakázky na IT systémy jsou v ČR nechvalně proslulé, ale já věřím, že se situace posouvá k lepšímu. MŠMT a její orgány provozují 36 různých IT systémů, bez IT systémů se prostě dnes neobejdeme a Finsku také trvalo dlouho, než stát začal fungovat opravdu dobře a efektivně. Tento systém by byl navíc alespoň na očích a případní podvodníci by měli ztíženou práci. Mimochodem, dle mých informací Česká školní inspekce (podřízený orgán MŠMT) má výborný informační systém, u kterého vlastní zdrojové kódy a licence pro neomezené další používání, další úpravy už vysoutěžily i jiné firmy, zkrátka tak, jak to má fungovat. Většinou jde o to mít schopného a čestného člověka na tom klíčovém místě.
Nedělejte si iluze o ČŠI, ani o jejich IS.