Život ve Finsku se na první pohled od života v Česku příliš neliší. Je tu trochu chladnější počasí s více srážkami, je tu vše o dost dražší, ano. Ale běžný den vypadá velmi podobně. Stejná auta, ulice, autobusy, stejné výrazy lidí na ulici a podobné zboží v obchodech. Je tu ovšem pár zajímavých drobností, které vás pobaví, vyrazí dech, či nechá chladným (a promoklým). Nebo se pořádně zapotíte.
1. Sauna
V zemi tisíce jezer a dvou milionů saun nelze začít jinak než Finským „národním sportem“. Sauny jsou zde opravdu všude. Každá budova studentské vesničky má svoji vlastní saunu, kam každý ze studentů může zdarma chodit. Mnoho lidí má vlastní saunu doma či v chatě u jezera. Do sauny můžete jít i ve škole po fotbálku, protože ženská i můžská šatna má vlastní saunu vždy vyhřátou pro blaho studentů.
V Helsinkách mě místní kamarád vzal do „punk“ sauny přímo u moře, kterou si postavili lidi svépomocí, v podstatě stloukli hromadu prken k sobě a teď je pro všechny k dispozici zdarma. Samozřejmostí je, že po sauně skočíte rovnou do moře. Protože když už jsme jednou v zemi, která má moře, tak si musíme zaplavat, ne? Že je venku 8 stupňů nikoho nemůže zastavit.
Musíte si však dávat pozor. Finové mají zcela odlišnou toleranci horka a vlhkosti v sauně, takže je pro ně samozřejmostí, že každou chvíli polejí kamna vodou, která se okamžitě vypaří a díky vzrůstající vlhkosti se zvedá pocitová teplota. Pokud nejste dostatečně asertivní a nepřemluvíte vesele polévajícího „pána džberu“, že byste se opravdu rádi dožili zítřka, pak se pobyt v sauně proměňuje v utrpení a neustálé zakrývání obličeje, protože žár nelze vydržet. Mám dokonce konspirační teorii (částečně potvrzenou finskými kamarády), že Finové trápí cizince úmyslně. Když Fin vycítí zahraniční oběť, jeho tempo polévání se zvýší a Fin pociťuje sladké zadostiučení, když jeho protějšek téměř v bezvědomí po dvou minutách pobytu opouští saunu.
2. Počasí
Již v úvodu bylo zmíněno chladnější počasí. Zpočátku mě trochu zlobilo, že každý den prší a dokud jsem neměl kolo, tak se mi vždy promáčely boty. Zpočátku jsem taky nosil pláštěnku. Po určité době mě to omrzelo. Vlastně tu moc lidí s pláštěnkou nevídám. Nepromokavé bundy jsou samozřejmostí a mnoho studentů jezdí do školy v šusťácích. V posledních dnech už se déšť proměnil ve sníh, nikoho to ale nevzrušuje (kromě našich dvou spolužáků z Afriky, pro které to byl první sníh v životě – kamarád z Reúnionu by se označení Afrika bránil, zarputile tvrdí, že je z Francie). Je zcela jedno, jaké je počasí, stejně všichni jezdí na kole a žijí život, jako by se nechumelilo. Stejně tak ve školce, kterou máme hned vedle domu, nikomu nevadí, jestli prší nebo ne. Děti jsou pořád venku.
3. Novorozenci
Nikdo přesně neví koho to napadlo, každopádně Finsko, stejně jako další severské země, má v oblibě nechávat své kojence vyspat se v kočárku venku. Nezáleží na tom, jestli je slunečno, zataženo, sněží, prší, mrzne. Je to zkrátka zvyk. A miminka to, zdá se, přežívají. Samozřejmostí však je, že v kočárku jsou děti zabalené pod několika vrstvami, takže jsou v teple. Nejde jen o tradici několika šílených rodičů. Zdá se, že jde o běžnou praxi nejen doma, ale i v jeslích.
Ve Finsku šli ale ještě dál. V duchu Finské obsese rovného přístupu (který schvaluji) každá matka po porodu dostává od státu kartonovou krabici s matrací, oblečením, plenkami a hračkami pro novorozence. To ještě samo o sobě zvláštní není. Samotná krabice však má sloužit jako postýlka pro dítě (matrace pasuje přesně na dno krabice), a zřejmě někteří rodiče této postele využívají. Údajně jde o ideální prostředí pro novorozence. Původně šlo o opatření pro snížení úmrtnosti kojenců, která je dnes ve Finsku jedna z nejnižších na světě.
4. Herní automaty
Asi nejzvláštnější a nejnepochopitelnější fenomén ve Finsku jsou herní automaty. Jsou všude. V každém supermarketu, v baru, v hospodě. Jsou všude. Hrají na nich mladí, staří, nezřídka vidím babičku sotva chodící, jak buší do automatu. Málokdy jsou automaty opuštěné, téměř vždy někdo hraje. Vzhledem k jinak podivuhodné racionalitě, vyspělosti a promyšlenosti vládních strategií v ostatních oblastech (jako například podpora kojenců) je neuvěřitelné, že je zde gambling provozován v takové míře. Všichni kamarádi z ostatních zemí se nad tím pozastavují. Nemám vysvětlení.
5. Levné (nebo nepředražené?) volání
V zemi Nokie je sice ukrutně draho, volání zde seženete za hubičku. Předplacená SIM karta s neomezeným voláním, SMS a neomezenými daty vyjde na 16 eur, neboli 410 korun na měsíc. Bez smlouvy. Operátoři zde zkrátka nejsou tolik vynalézaví v kartelových dohodách a ve výmluvách, proč služby předražovat. Úsměvné na tom je, že nejlevnější návštěva kadeřníka zde lze sehnat za 25 eur (640 korun) a měsíční MHD jízdenka vyjde studenta na 52 eur (1330 korun), ceny všeho jsou zde dvojnásobné. Ale volání z nějakého záhadného důvodu je dvojnásobné u nás. Alespoň můžeme mít dobrý pocit, že necháváme naše operátory dobře vydělat.
6. Voda a alkohol
Příliš alkoholu neholduji a bohužel nepiju pivo, což mě v Česku vyjde draho, vždyť i voda je zde dražší než pivo. Ve Finsku je to zcela naopak. Alkohol je pod brutální daní, takže v restauraci si půl litru piva dáte za 5 eur. Oproti tomu voda byla zatím všude zdarma. Alkohol s obsahem pěti a více procent alkoholu lze zakoupit jen ve speciálním obchodě zvaném Alko, který zavírá v devět večer. Stejně tak v supermarketu, kde se prodává pouze pivo, víno a další slabší alkoholické nápoje, vám nikde neprodají alkohol po deváte hodině večerní.
To je z mého přehledu kuriozit vše. Příští článek se zaměří buď na studium na univerzitě, nebo přímo na finské vzdělávání obecně, kvůli němuž jsem se sem vydal především.