Hodně se mluví o tom, jak by dnes školy měly vypadat. Mladší generace by zaváděla do škol tablety, někteří by zase radši aktivnější výuku v podobě projektů, jiní prosazují Montessori principy, a potom je tady celá generace zasloužilejších učitelů, kteří by ty všechny naivní progresivní lidi nejraději zakázali, protože jejich vlastní styl výuky jim vyhovuje.
To všechno jsou jistě zajímavé názory a přístupy, nicméně myslím, že už je trochu nuda se neustále vrtat v problémech současnosti. Já si dnes kladu úplně jinou otázku. Jak by měla vypadat škola pro 19. století, pro dobu průmyslové revoluce?
Jen si to představte. Jste monarcha, lidé se vám množí o sto šest, věda a průmysl jde dopředu, jenže abyste mohli doopravdy využít a naplnit onen potenciál, který v sobě pokrok skrývá, a uživit všechny ty nebožáky, potřebujete začít vyrábět v mnohem větším měřítku. Postavíte tedy továrny, pořídíte do nich stroje a začnete se shánět po pracovnících.
A tady narazíme. Lidi přeci celá léta pracovali na poli, někteří se vyučili řemeslo, ale jen hodně málo z nich má nějakou školu, umí číst, umí si přečíst postupy, jak ovládat stroje. Potřebujeme kvalifikovanou pracovní sílu a potřebujeme jí hodně. A tak zavedeme systém škol, který nám tuto kvalifikaci zajistí.
Teď je tedy na čase vymyslet, k čemu naše žáky přesně chceme vést. V továrně má každý svůj malý úkol, který se musí naučit zpaměti. Nepotřebujeme, aby žáci moc přemýšleli. To se vůbec nehodí. Stačí, aby uměli opravdu přesně zopakovat postup, který je naučíme.
U továrny je důležité, aby celá vydělávala. Jednotlivec není důležitý, nás zajímá hlavně produkce. Ve chvíli, kdy pracovník udělá chybu, musí se zastavit výroba, stroj se musí opravit, to stojí moc peněz. Musíme tedy ve školách za každou cenu trestat veškeré chyby. Chyby jsou špatně a za ně se vyhazuje. Důraz jde tedy nejen na následování daných postupů, ale navíc naprosto přesně a bez chyb. Ideálně v žácích vzbudit soutěživost a vzájemný tlak, aby chyby nedělali. Jakmile někdo udělá chybu, bude vystaven posměchu ostatních, to spolehlivě funguje.
Potřebujeme žáky naučit režim. Každý den tedy budou do školy chodit brzy ráno a trávit školou co nejvíce času. V továrně potom musí být co nejdéle, aby se vyrábělo co nejvíc.
Děti jsou přirozeně hravé a baví je učit se novým věcem. My ale totéž v naší škole nesmíme dopustit! Škola je nesmí bavit, vždyť práce v továrně by je pak frustrovala, reptali by a nechtěli by do práce chodit jen kvůli penězům. Musíme tedy ve škole děti naučit, že se tam nechodí pro zábavu, ale kvůli mzdě. Samozřejmě, mzdu jim dávat nebudeme. Ale snadno dosáhneme stejného efektu zavedením známek. Pomocí kultury soutěživosti dojde k tomu, že nikdo nebude chtít být horší, nikdo nebude chtít být ostatním pro smích. Známkami navíc můžeme krásně trestat chyby. Když žáci pochopí, že se do školy nechodí pro zábavu, ale kvůli známkám, vyrostou z nich poslušní pracovníci, kteří si zaručeně nebudou stěžovat.
Hlavně nesmíme učit žáky přemýšlet. To je pro totalitní zřízení nebezpečné. Jen tupě a přesně opakovat naučené postupy. Navíc, kdybychom je naučili zbytečně moc, pak by je práce zase frustrovala, chtěli by více peněz, vymýšleli by, jak si práci zjednodušit, a to zkrátka nesmíme připustit.
Tak si naši novou školu shrňme. Musí být nudná, učit žáky poslušně opakovat dané postupy, aniž by u toho zbytečně přemýšleli. Musí mít pevný režim, jasná pravidla, místo radosti z učení budou žáci chodit do školy jen kvůli známkám. A především, vychovávejme lidi, kteří se především budou bát dělat chyby. Není to skvělé?
Nevím, jestli školy v 19. století doopravdy takové byly. Jedním jsem si ale jistý určitě. Dnes se mé vizi školy pro 19. století naše české školství hodně blíží. Naše školy vskutku produkují pracovníky do továrny! Skvěle! Buďme na náš skvělý školský systém hrdí. Že nežijeme v 19., ale v 21. století, je poměrně malý detail, stejně jako to, že je tu není totalita, ale demokracie, a že továrny už dávno z velké části nahradily lidské pracovníky za roboty, kteří nechybují a jsou mnohem levnější. Buďme hrdí!