Tvrdím to neustále, tvrdí to každý, ale stále nic. Učitelé musí mít vyšší platy. Jen málo věcí mě v naší zemi štve více, než naše smutné rekordy ohledně výše učitelské mzdy. Spolu s Maďarskem a Slovenskem okupujeme poslední tři místa ze všech zemí OECD. Mnohdy slýchám, že kvalita učitelů není o penězích a že zvednutí platů nic nevyřeší. Já tvrdím, že nízké platy jsou kořenem všech problémů nejen školství, ale v důsledku i celé naší společnosti.
Proč je zvýšení platů tak důležité? Rozhodně nefunguje rovnítko vyšší plat rovná se lepší učitel. Dokonce z mnoha výzkumů plyne, že lepší platové ohodnocení či vyšší bonusy nevedou u nemanuálních prací k lepším výkonům, což hezky ilustruje Dan Pink na TED videu o motivaci.
Jsem ovšem naprosto hluboce přesvědčený, že výše platů učitelů neškodí tím, že by ovlivňovala výkon těch současných, ale tím, že odradila a dále odrazuje ty, kteří by učiteli rádi byli, ale kromě smysluplné práce chtějí také uživit rodinu, pořídit si hypotéku nebo si koupit auto, popřípadě i občas zajet na dovolenou.
Jen mezi svými kamarády z matfyzu jsem se bavil minimálně s pěti takovými promarněnými příležitostmi. U nás matematicky a počítačově obdarovaných je to ještě o to těžší, že platy v profesních oborech jsou dvakrát, ale často i třeba šestkrát vyšší, než ty učitelské. A mnozí z nás si už při studiu vyděláváme více, než bychom si vydělali jako učitelé.
Takových případů ale najdeme spoustu nejen mezi informatiky. Právníci, marketéři, lékaři. První přihláškou bývá ta na práva, medicínu nebo informatiku. Záchytnou volbou je peďák. Z toho se mi opravdu chce brečet. Vždyť všechno není jen o penězích, proč naši nejlepší a nejtalentovanější lidé nechodí do školství, ale mizí ve velkých firmách, zakládají start-upy a plní nemocnice a soudní síně?
Bohužel, všechno není o penězích, ale když přijde na volbu povolání, hraje větší roli, než si mnozí z nás chtějí připustit. Jsme sobecké bytosti, ostatně i díky tomu jsme se jako druh tolik vyvinuli. Na tržní ekonomice, která tuto sobeckost předpokládá, funguje naše současná společnost.
Pojďme si tedy shrnout současný stav. Vyjdeme z následujícího diagramu.
Je otázkou, jak velká jsou dnes jednotlivá pole. Pojďme si je postupně projít.
Učitelé, kteří chtějí učit
Bylo by skvělé mít v ruce průzkum, který by ukazoval, kolik učitelů doopravdy chtělo učit. I když i mezi těmito učiteli se najdou mizerní kantoři (s nedostatkem sebereflexe), většina těch, kteří svou práci milují, ji dělá dobře. To platí obecně o každé profesi, ale u učitelství obzvlášť. Žáci to totiž velmi snadno vycítí a učiteli oplácí stejnou měrou.
Hodně to souvisí i s videem zmíněným výše. Mistrovství v oboru je jednou z nejlépe fungujících motivací. Úspěšný učitel tak na sobě obvykle ještě více pracuje. Výsledkem jsou tzv. úžasní učitelé. Skoro každý, s kým jsem mluvil, měl jednoho nebo dva takové učitele, kteří byli skvělí a s ostatními učiteli se nedali vůbec srovnávat. Bohužel, jenom jednoho nebo dva.
Ti, kdo chtějí učit, ale nejsou učiteli
Do této kategorie můžeme zařadit všechny mé známé a kamarády, které jsem výše zmiňoval. Mají rádi děti, dává jim smysl vychovávat budoucí generaci, ale z různých důvodů se pro učitelství nerozhodli. Důvod číslo jedna bude ale rozhodně výše platu. Přibývají nám ale i další důvody, jako například povinnost magisterského titulu pro každého učitele.
Mám ale ještě jednu hypotézu – mnozí ambiciózní lidé ani o učitelství nepřemýšleli, jednoduše proto, že je to pro ně neperspektivní obor a oni míří výš. Ve chvíli, kdy by přibyla možnost kariérního růstu a navýšil by se objem platů, pravděpodobně by učitelství začalo zvažovat více studentů.
Učitelé, kteří nechtějí učit
Bohužel, učitelů, kteří do školy nechodí rádi, je mnoho. Pozná se to snadno podle jejich nadšení pro práci. I já jsem jich zažil nepočítaně. Moc rád bych se tady mýlil, ale nic nenasvědčuje tomu, že by se to výrazně mělo změnit.
Pedagogické fakulty v naší republice mají pověst záchytných škol pro lidi, kteří se jinam nedostanou. Nedávno jsem jistého profesora z pražské pedagogické fakulty slyšel tvrdit, že pouze jeden z deseti jeho studentů chce jít učit. Ostatní si jen přišli pro titul. Mnozí z nich ale ve školství stejně skončí, a to je potom neštěstí pro všechny zúčastněné strany.
Co vyřeší zvýšení učitelských platů?
Zvýšením platů pravděpodobně zvětšíme počet lidí, kteří chtějí učit. Jak jsem výše zmiňoval, mnozí z těch, kteří dříve učitelství ani nebrali v potaz, by je mohli začít zvažovat.
Druhý efekt, který zvýšení platů bude mít, je lepší finanční zajištění učitelů, kteří si budou v méně případech muset hledat vedlejší úvazky, budou mít více prostředků na kvalitnější odpočinek a jejich životní a tím i pracovní spokojenost může jít nahoru. V řeči našeho grafu, modrá bublina se bude posouvat doprava, byť pravděpodobně ne tak výrazně.
Jednoznačně nejdůležitějším důsledkem ale bude, že mnohem více lidí, kteří by chtěli učit, ale neučí, se doopravdy do školství vrhne. Mnozí lidé by si dodělali pedagogické minimum a šli učit, pedagogické fakulty by získaly více studentů se zájmem doopravdy učit a ředitelé by si brzy mohli vybírat z mnohem kvalitnějších uchazečů.
Pokud bychom chtěli mít opravdu skvělé učitele, potřebujeme větší zájem o profesi učitele. Samozřejmě, zvýšení platů není tou jedinou medicínou, ovšem jak jsem se v tomto článku snažil naznačit, je zcela nepochybně tím nejdůležitějším, co nejen můžeme, ale i musíme udělat.
Chci, aby moje děti chodily do školy, kde budou pracovat učitelé, kteří opravdu milují svou práci. A nejen to, taky chci, aby byli dobře zaplaceni a nemuseli se potom stresovat, jestli uživí svou rodinu a budou mít na nájem.
Nakonec, v mém ideálním světě, k jehož podobě plánuji výraznou měrou přispět, může náš obrázek vypadat třeba takhle:
I proto jsem nadšený, že si současná ministryně školství Kateřina Valachová uvědomuje potřebu zvýšit platy a na základě požadavků odborů v současné době vyjednává o zvýšení objemu peněz pro rezort školství zhruba o deset procet. Já bych si dokázal představit i více procent, ale rozhodně i v této výši by šlo o jasně největší navýšení rozpočtu školství za posledních dvacet let. Držím jí palce.
A pokud ani vám není osud vašich dětí lhostejný, přidejte se ke mně a napište našemu ministrovi financí na babisa@psp.cz, že byste byli rádi, kdyby návrh ministryně Valachové přijal a do školství dal z rozpočtu více peněz. Hlas lidu může něco změnit. Firmy reagují na feedback!
Chtěl bych se zeptat učitelů, kolik hodin odpracují za měsíc. Ale pozor. Ne těch napsaných, ale skutečných. Je zavádějící, když mi dítě řekne, že místo hodiny angličtiny je paní učitelka pustí domů, řekne dětem, co se mají doma naučit a jde prodávat do svého obchodu, který má jako druhou práci. Je paní učitelka za svoji neodpracovanou hodinu zaplacena? Samozřejmě, že ano. Nejde jen o angličtinu. Dnes je móda nadiktovat dětem, co všechno se mají doma naučit. Nemají se děti náhodou učit s učiteli ve škole, a ne s rodičema doma? Vážení učitelé. Neházejte svoji práci na rodiče. Až bude moje dítě chodit vzdělané ze školy domů a ne až z domu do školy, pak začněte přemýšlet o zvýšení platů. Nevěřím, že když Vám přidáme, tak budou naše děti chytřejší. Omluvte pravopis a úpravu. Taky jsem se toho moc nenaučil.
Reagoval bych na předchozí komentář. Dodělávám pedagogickou fakultu. Mám 0,7 úvazek a vydělávám si asi 10500 Kč v přepočtu to znamená odučených 16 hodin a k tomu třídnictví. Nemyslím si, že je to fér, když nad přípravami jedné hodiny strávím asi 1,5 hodiny, protože nejen, že výuku matematiky chci posunout trochu dále z úrovně naučte se vzoreček, ale do úrovně, učím se matematiku, aby mi v reálném životě k něčemu byla. Navíc samotná výuka není úplně jen o přípravě na hodinu, ale také o sebevzdělávání. Například naučit někoho obsah čtverce neznamená jen říct obsah čtverce je a krát a. Trochu mě vždy překvapují lidé, co jednoduše odsoudí práci učitelů na základě několika negativních zkušeností. Práce učitele mě baví a chci se v ní dále rozvíjet. Rád bych také upozornil, že práce učitele se nerovná jen odučené hodiny, ale také dozory na obědě, dozory na chodbách a v šatnách, ale také třeba řešení šikany ve třídě nebo třeba opravování sešitů, školení, třídní výkazy, tvorba školních vzdělávacích programů, práce s nadanými žáky, práce se žáky se spicifickými poruchami učení, spolupráce s psychologem a speciálním pedagogem apod. reálně mám zaplacených tak 60% všech hodin, co opravdu s prací učitele strávím a vím, že moje práce k něčemu je, protože za mnou sami rodiče chodí a děkují, že doma děti vždy vypráví, co se na matice naučili. Vždy se ovšem najdou ti škarohlídi, co na učení kašlou a čekají, že jim pečení holubi budou padat do pusy. Druhá otázka je, jaké informace se k rodičům od jejich dědí dostanou. Modelová situace: ŽÁK dostane pětku, protože při hodině vyrušoval a nedával pozor a pak nenapsal následný test. Domů se donese informace: tati ten idiot nám dal neohlášenou písemku a myslím, že si na mě zasednul… Takže tak bych asi popsal relevantnost informací žáků. Samozřejmě pokud tyto informace přichází od většiny, tak bude chyba i na straně učitele. Každý do svého povolání dává, co nejvíc umí a neplatí to jen pro učitelství.
Učitelství je ovšem krásné kreativní povolání, které v současné době ztěžují hlavně vládní nařízení apod. ale zvolil jsem si ho a budu i nadále ukazovat, že je to jedno z nejdůležitějších povolání a kdo bude mít silácké řeči, že učitelé si platy vyšší nezaslouží, tak mu půjčím na jeden den svoje místo a uvidíme, jak dlouho ještě takovouto hloupost bude tvrdit. Aneb pokud má být země úspěšná a né plná stáda ovcí, co jdou za davem, musí mít vzdělané občany. Encyklopedické znalosti už jsou pasé, v dnešním světě dle mě vévodí dovednosti a ty žádné encyklopedické informace nenahradí. Pardon za délku komentáře, ale nějak mi prostě není jedno, jak se tady v naší zemi o učitelích hovoří.
Díky za komentář. Jsem moc vděčný za práci, jakou děláte a věřím tomu, že nejste jediný. Právě jsem se dostal na magistra – učitelství pro 2. a 3. stupeň, matematika + informatika.
Na druhou stranu, myslím, že i předchozí komentář nemusí být zcela lichý. Problém je hlavně v jeho všeobecnosti. Ano, jistě se najdou učitelé, kteří si práci maximálně usnadňují, píšou si hodiny navíc a učení moc nedají. Stejně tak ale i někteří doktoři, uklízeči i právníci. Je prostě lidská vlastnost, flákat práci. Jenže co je lidská vlastnost, která nepomáhá učitelské reputaci, to je paušalizace – když ti dva učitelé, které znám, jsou flákači, tak to platí obecně pro všechny učitele. Podle jedné zkušenosti si nelze tvořit úsudek (obecně vlastní zkušenosti nebývají příliš dobrým zdrojem obecného poznání).
Obecně je ale fakt, že učitelé za svoji práci berou nejméně ze všech zemí OECD vzhledem k průměrnému platů, a napravit to není otázkou špatných zkušeností. Ono když budu platit málo, tak všechna místa neobsadím těmi nejkvalitnějšími pracovníky, a tím pádem je logické, že ledaskdo pak ty špatné zkušenosti nasbírá.