Šestý den začal ještě na terminálu v Göteborgu, kde jsme v 1.45 vyráželi směr Oslo autobusem od firmy Swebus. Musím se přiznat, že cestu jsem si moc neužil, nedokázal jsem za ty víc než tři hodiny usnout na víc než pět minut. Řidič Robert všechny dopředu varoval ve švédštině i angličtině, že na hranicích bude opravdu přísná kontrola, kvůli hrozbě teroristů, ať máme s sebou na palubě pas nebo občanku, že nás určitě probudí. Super přísná kontrola nakonec byla super příjemná policistka, blondýnka, která nás totálně vyčerpala svou vtíravou otázkou - kam jedeme. Stačila jí odpověď Oslo a šla dál. No, pokud bychom s sebou vezli bombu, tak by nám to rozhodně prošlo.
Úmornou cestu jsme překonali a dostali se v 5.20 do Osla. Konečně Norsko! Sice jsme si nakonec pomohli trochu podvodem a nedostopovali jsme, ale asi lepší připlatit si a dostat se sem, protože jsem skoro přesvědčený, že bychom ještě několik dní marně čekali v Göteborgu.
Už jsme byli dopředu domluvení, že se s Markem Toulem (ḱterý žije v Drammenu, čtyřicet kilometrů od Osla) potkáme o půl deváté v jeho církvi, od které jsme dostali adresu. Poté, co jsme zjistili, že je to jen dva kilometry daleko, jsem se rozhodl dospat a nechal jsem Toma hlídat zavazadla (jako jsme to udělali naopak v Göteborgu). Jenže do pěti minut mě hlídač probudil, že se tam spát nesmí (asi ze stejného důvodu, aby se nekradly zavazadla).
Tak jsme se vydali na cestu, s tím, že zatím najdeme nějaký park a tam se natáhnu na lavičce. To se povedlo, asi hodinku jsem se vyspal, ale střevní problémy se potom zase ozvaly. Vzhledem k tomu, že bylo takhle brzo ráno, tak najít něco jako toaletu bylo skoro nemožné, takže jsme šli rovnou k té církvi. Jak už mnohokrát po cestě se ale po nějakém čase žaludek zase uklidnil, a tak jsme klimbali před vchodem a čekali jsme na Marka.
Po nějakém čase se k nám přidala polka, která přišla dělat zvukaře, ale neměla klíče. Byl s ní fajn pokec, v Oslu je už šestým rokem, po studiích a nějaké křesťanské aktivitě začala normálně pracovat, dělá v call centru, což je tady samozřejmě, stejně jako všechny ostatní práce, celkem solidně placené. Navíc odpovídá na telefony v polštině, angličtině i norštině, takže celkem zajímavé.
S téměř půlhodinovým zpožděním se přiřítil Marek. Čeština v tu chvíli zněla o dost příjemněji, než normálně. Ukázal nám toalety, takže jsme hned dohnali veškerou hygienu asi za poslední dva dny.
Seznámil jsem se ještě s pár lidmi, víceméně všichni přítomní byli ve studentském věku. Budova byla docela velká, ale marně jsme sháněli místo, kde by se dalo natáhnout. Dokonce ani sami lidi nevěděli, až nakonec jsem našel místo na balkoně a dal si dvacet, než vše vypuklo.
Vsuvka pro křesťanské čtenáře - církev se absolutně vzhlížela v Hillsongu a všechno včetně stylu oblékání a hudby bylo téměř dokonale zreprodukováno. Hudba měla super kvalitu a flow, hlavní zpěvák vypadal spíš jako na rockovém koncertu než v církvi, a na baskytaru odvedl téměř heroický výkon náš krajan. Kázání v norštině s překladem do sluchátek mě moc nepřesvědčilo, ale to nesouvisí s jeho kvalitou, jako spíš s kvalitou mojí víry. Zajímavé ale bylo, že verše nebo i části kázání z ničeho nic byly v angličtině. Zřejmě všichni tady anglicky rozumí.
Teď tedy už i pro neznabohy. Po skončení programu jsme jeli s Markovým kamarádem Davidem zánovním Volvem do Drammenu. Ještě před odjezdem z Osla jsme projeli centrum Osla a viděli většinu místní zajímavostí (například královský palác nebo americkou ambasádu v Mordor stylu).
Na cestě do Drammenu nás zastihl brutální liják, takže nebylo téměř vidět na auto před námi. Zajímavé bylo potom pozorovat cyklisty, kteří v tom jezdili a nevypadalo, že by je to úplně vzrušovalo, i když si asi uvědomovali, že jsou skrz naskrz mokří. Tři vteřiny, kdy jsme vyskočili z auta, nabrali věci a dostali se pod střechu, z nás stejně udělaly vodníky.
A tak jsme se dostali k Markovi! Studentské bydlení se tady asi těžko dá srovnávat s kolejemi v Česku. V jednom bytu je šest pokojů, s tím že každý má svůj záchod i koupelnu a dokonce i svoji soukromou ledničku.
K obědu nám Marek připravil indické jídlo - luštěniny s rýží, což zní dost suše, ale bylo to dost ostré. Potom Marek odešel hrát do církve v Drammenu a nás nechal doma, ať si děláme, co chceme. No, chvíli jsme užívali místní wi-fi, ale já jsem to potom zalomil a vzbudil jsem se až po třech hodinách.
Večer se Marek vrátil a vzal nás na prohlídku Drammenu. Skoro se tady nabízí srovnání s Hradcem, 65 tisíc obyvatel, malebné městečko, tedy o dost míň paneláků a o to víc rodinných domků především na kopcích. Uprostřed docela velká řeka, která hned ústí do fjordu, který tedy má k moři ještě nějakých šedesát kilometrů. Zajímavost jsme všeho všudy našli jednu - strom, který roste na lodi kotvící uprostřed řeky. Jinak jsme viděli největší náměstí severní Evropy (protože jinde náměstí nejsou vůbec), radnici a podobné srandy. Velice příjemná procházka, následovala večeře v podobném stylu jako oběd a večerní pokec ve velice příjemné atmosféře.
Začali jsme zase nabírat síly, civilizace dokáže dělat divy. Zítra pravděpodobně budeme užívat Norska v kontextu Drammenu, a v úterý máme v plánu dostopovat do Larviku a trajektem se dostat rovnou do Dánska. Zkoušeli jsme i hledat letadlo, ale je moc těžké sehnat něco levně, vzhledem k naším těžkým zavazadlům.
No a zatímco dopisuji poslední řádky tohoto článku, moje oči se tak nějak samovolně zavírají, takže půjdu spát, a hádejte kam - do postele! Lidi, vy si vůbec neuvědomujete, jaký je to luxus! Dobrou noc :)
Tagy
cestování
chyby
Coursera
deprese
Drammen
dyslexie
Dánsko
e-learning
Erasmus+
filozofie
Finsko
ICT
inspirace
Jyväskylä
Khan academy
křesťanství
meritokracie
MOOC
motivace
nadšení
Norsko
Německo
osobní pohoda
osobní rozvoj
otevřenost
PaeDr. Renata Wolfová
peníze
pragmatismus
Rozečtise
Singapur
smysl života
stopování
systém vzdělávání
uprchlická krize
učení
učitelský plat
učitelé
vzdělávání
Včelka
Češi
ČR
čtení
Švédsko
školství
život