When I don’t believe

First of all, I must say I was raised as a christian, I like most of the christian teaching and principles, and I would love to call myself devouted Christian, since my favourite people right now are all like that. But I am not. My child faith is gone and to actually really believe in something like a supernatural god is a pretty hard work. And even though I read this article by Michael Gungor for the first time about a year ago already, it sums up my attitude with christian faith I still have at this moment. I can't force myself believe something I don't believe, but there are some cheats I could use to keep on track, that are mentioned in the article. I really liked them, so I thought it would be cool to just copy them here:

---
God is AT LEAST the natural forces that created and sustain the Universe as experienced via a psychosocial construct rooted in evolved neurologic features in humans. EVEN IF that is a comprehensive definition for God, the pursuit of this personal, subjective experience can provide meaning, peace and empathy for others and is warranted.

Prayer is AT LEAST a form of mediation that encourages the development of healthy brain tissue, lowers stress and can connect us to God. EVEN IF that is a comprehensive definition of prayer, the health and psychological benefits of prayer justify the discipline.

The Bible is AT LEAST a set of writings where a people group describes their experience with and understanding of God over thousands of years. EVEN IF that is a comprehensive definition of God, study of scripture is warranted to understand our culture and the way in which people come to know God.

Jesus is AT LEAST the idea of a man so connected to God that he was called the Son of God and the largest religious movement in human history is centered around his teachings; he was very likely a real person. EVEN IF this is all Jesus is, following his teachings can promote peace, empathy, and genuine morality.
---

If you liked that, I recommend you to read that article by Michael Gungor. He is my favourite christian musician, and I can really relate to his way of thinking. I guess I'm not the only one.

V klášteře v 21. století

Tento týden jsem strávil několik dní v klášteře Nový Dvůr (mezi Plzní a Karlovými Vary) a jelikož se mě více lidí ptalo, jaké to tam bylo, tak jsem se rozhodl napsat na blog, a tím tomu taky udělat skrytou reklamu. :)

O klášteře jsem se dozvěděl od mého "pana domácího" v Praze, Tomáše Holuba, který tam již několik let jezdí vždy po Vánocích, aby si pročistil hlavu. Vychvaloval to tak dlouho, až jsem začal přemýšlet, že bych se tam taky vypravil. Je to sice trochu z ruky, ale za pokus člověk nic nedá.

O co tedy jde? Klášter Nový Dvůr se začal stavět v roce 1999 a otevřel se v roce 2002. Samotná budova má velmi moderní a zajímavou architekturu. Kromě budovy kláštera jsou ještě kolem hospodářské budovy a dům pro hosty, který je oděn v moderním hávu. Co člověka asi nejvíce překvapí, je věk mnichů. Průměr bych odhadl tak na 35 let, přičemž jsou tam i kluci v mém věku, nebo o pár let starší.

Jedná se o řád trapistů. Nevím, jaká přesně hierarchie vůči církvi tam funguje, každopádně slaví mše v katolickém stylu. Pokud složíte slavnostní slib, budete v klášteře až nadosmrti. To zní trochu šíleně, ale jim to tak nepřipadá. V čem tedy jejich mnišský život spočívá: Den začíná ve 3.15 ráno, kdy začínají v kostele ranní modlitby. Takových modlitebních setkání je přes den v pravidelných intervalech sedm. Obvykle jde o zpívání žalmů nebo chorálů. Trapisti si zakládají na čtení - čtené modlitby, čtené kázání. Má to své výhody i nevýhody, nemůžu soudit. Každopádně atmosféru to má parádní. Prvních modliteb, kterých jsem se zúčastnil, byly večerní, kdy svítí jen několik málo hodně slabých světel, a člověk sotva vidí postavy mnichů v hábitech vyrovnané v řadách proti sobě. V našich protestantských kruzích, kde klademe důraz na upřímné modlitby vlastními slovy a na postoj srdce, je tento přístup stěží pochopitelný, a ani já jsem se do toho úplně nedostal, nicméně jsem se většiny modliteb zúčastnil a ke konci jsem si už den nedokázal představit bez nich.

Mezi modlitbami mniši dělají různé věci - studium, osobní modlitba, práce, vyučování. Mniši dvakrát denně pracují. Kolem kláštera jsou rozlehlá pole a lesy. V Novém Dvoře chovají ovce, pěstují cosi na polích a vyrábějí hořčici a kosmetiku. Klášter si sám na sebe vydělá. (!) Zároveň těží dřevo, kterým topí a naopak vysazují nové stromky. Moje představa mnichů jako lidí nepoužitelných pro běžný život byla během chvilky ty tam. Jsou ohromně zruční, v práci se střídají a tím pádem všichni umí vařit, prát, uklízet (ano, všechno tady dělají muži, ženy tu nejsou), jezdit s traktorem, sekat dříví, kácet stromy... Zajímavé.

Zásadou trapistů je účelová komunikace. Pokud člověk vyloženě nepotřebuje někomu něco říct (jako třeba nestůj mi na noze), tak mlčí. Není to samoúčelné. Mlčení člověk využívá k modlitbě v duchu (tzv. invokace). Celý tento způsob života je totiž zaměřený na Boha. Ráno modlitba, během dne práce nebo studium, kdy se člověk snaží neustále soustředit na Boha, ale i tak to není snadné - proto se každé 3 hodiny vrací ke společné modlitbě. Na druhou stranu neplatí nějaká jiná drastická omezení jako u ostatních řádů - můžou jíst, co jim hrdlo ráčí atd...

Mladí mniši mají každý den společné vyučování o víře a mnišském životě. Navíc mají svého mentora, který s nimi každý den mluví o jejich osobních bojích. Učednictví tak, jak ho dělal Ježíš. K mému údivu se mnou všichni mniši mluvili, a byli všichni moc milí a (sym/em)patičtí.

No a do toho všeho jsou ještě navíc v Novém Dvoře otevřeni hostům. Návštěvu si domluvíte přes mail, instrukce najdete na stránkách http://www.novydvur.cz/. Je možné tam jet i ve skupině, muži i ženy, dívky i chlapci. Pokud jedete autobusem, počítejte s cestou cca 6,5 km od zastávky. Nejbližší vesnice je 3 km od kláštera. Každý host dostane svůj vlastní pokoj v domě pro hosty, a dá se říct, že si může dělat, co chce. Je mu k dispozici knihovna, kaple, může se procházet po okolí, a nebo se právě účastnit mnišského života. Jídlo za vás řeší mniši, 3x denně v danou dobu je velké jídlo, a taky je vám k dispozici jídlo v kuchyni. A jídla vám naládují skutečně kopce. Pokud chcete, můžete s nimi pracovat (což je fajn). Taky si můžete promluvit s bratrem hostitelem (mnichem přes hosty) nebo s jinými mnichy. Jestli vás zajímá cena, obvykle si účtují 200-350 Kč za noc, ale řekli mi, ať dám, kolik chci, skoro se tvářili překvapeně, že jim chci za pobyt v "luxusním hotelu" platit. :)

A co je taky fajn, že do kláštera jezdí další lidé, a musím říct, že moc zajímaví. Dohromady jsem tam potkal tři různé hosty - německého katolického kněze, o kterém kdybych nevěděl, že je katolík, tak bych ho odhadl na pastora církve jako je Element. :) Dalším hostem byla starší Francouzka, která ale přijela pozdě a nestihl jsem si s ní víc pohovořit. Ano, byl jsem tam jediný český host, posledním, kterým jsem se potkal a mohl jej poznat, byl skromný Slovák, ze kterého se vyklubal bývalý primátor Bratislavy a poslanec Slovenského parlamentu, který jezdí do kláštera pravidelně, protože tlaky z politiky byly pro něj neúnosné. Z politiky však už odešel a to dost rozladěný, každopádně do kláštera dojíždí i nadále, a to jak sám říkal, minimálně jednou za rok. Zároveň se doma stará o dospělého postiženého syna... 

No a jak se mě tam líbilo? Užil jsem si to maximálně, přečetl (téměř) tři knížky, naučil se spoustu nových věcí, poznal velmi zajímavé lidi, trávil celý den s Bohem a dostal odpovědi na otázky, se kterými jsem do kláštera jel. Takže vám všem maximálně doporučuji, abyste taky někdy do kláštera zajeli. Já sám se plánuji určitě v dohledné době vrátit.